Adaptační škola v přírodě - 1.A, 1.B, 1.C

07.10.2019, 07:48, ZŠ

Adaptační škola v přírodě – 1. A, 1. B, 1. C

V pondělí jsme nešli do školy, ale sešli jsme se před hlavním vchodem i s kufry. Nalodění do dvou autobusů bylo docela náročné. Poté jsme nabrali kurz Krkonoše. Nejvíce jsme se těšili na svačinovou přestávku. Letem lesem, bouří a plískanicí jsme dorazili na místo určení. A byl tady zase - hlad.
Po ubytování a vybalení jsme vyrazili na průzkum okolí. Ať jsme šli, kam jsme šli, všude byl les. Pro mnohé z nás byl les velkým překvapením, co vše se v něm ukrývá. Využili jsme ho nejen k objevování nových věcí, ale i k relaxaci a pocitu radosti ze stavění domečků pro lesní zvířátka.
Z lesa nás vyhnal náš známý kamarád - hlad. Po večeři nám paní učitelky vysvětlili, co všechno můžeme a nesmíme. Do postýlek jsme s radostí "skočili".
Úterní ráno začalo návštěvami spolunocležníků u paní učitelek.
Někteří nemohli dospat. Opět se u nás objevil známý host - HLAD. Po velké snídani jsme dohledali některé součásti garderoby tak, abychom mohli vyrazit ven. Cílem dopoledního vyučování byl další les - jiný než včera. Spolucestovatelem se nám stalo zvíře, které bychom na horách nehledali. Domácí kozel. Jak jsme všichni zjistili svými čichovými orgány - smrdí a hodně! V lese jsme našli spoustu hub - jedlé i nejedlé. Povídali jsme si, proč některé můžeme jíst jen my a některé jen zvířátka. Objevili jsme i velký krmelec pro jeleny, bažanty a jiná lesní zvířata. Cestou se nám moc líbily stromy s krásně barevnými listy. Protože svítilo chvíli i sluníčko, viděli jsme, jak vysoko jsme na horách. Malé domečky i auta, která jezdila v dálce, vypadaly jako pro panenky. A zase se objevil - hlad. Zpáteční cestu jsme zvládli za poloviční dobu. Po vydatném obědě jsme se dočkali. Jede, jede poštovský panáček.... - přišla pošta. Děkujeme za krásné obrázky. Po odpoledním klidu jsme vyrazili na týmové hry. Užívali jsme si příznivého počasí a vrátili jsme se až těsně před večeří. Když jsme zaplnili své žaludky (jenom na chvíli), naše zážitky jsme šli výtvarně zachytit na papír. U práce nám vydatně vyhládlo, proto jsme si museli dát další nášup do bříšek (i nejedlíci). K překvapení paní učitelek už po 20. 30h.zavládl na celé chalupě absolutní klid. Pravděpodobná otrava čerstvým vzduchem.
Druhá polovina pobytu začala noční bouřkou, o které nikdo nevěděl.
Po ranním nášupu jsme vyrazili na nákupy do místního retro supermarketu. Myši, oka, záchod, práskací lízátka, bublifuk...zdejší sortiment šel na odbyt. Využili jsme chvilky bez deště a šli jsme prozkoumat druhou část okolí hotelu. Cestou jsme pozdravili místní dobytek s mláďaty - krávy, voly a telata. Dobytek hlídala socha Golema. Někteří prvňáci překvapili, jelikož znali známou pověst. Při zpáteční cestě počasí opět nezklamalo, zase začalo kapat. Ale doběhli jsme bez pláštěnek.
Po dopolední procházce nám kručelo v břiše a kamarád - hlad se přihlásil zase o svůj příděl. Na kuřeti na paprice jsme si všichni moc pochutnali a někteří z nás snědli i tři knedlíky (jako kola od vozu). Oběd byl vyčerpávající, a tak jsme si šli odpočinout na pokoje. Po poledním klidu jsme si nachystali své karnevalové outfity - i pani učitelky- a šli jsme si zařádit na karneval. Náš DJ Martin Bendl nám pouštěl pohádkové hity a naše taneční kreace neměly chybu. Na závěr našeho karnevalu jsme se písničkou ,,Včelka Mája" rozloučili s naší největší hudební ikonou Karlem Gottem.
A co si myslíte, že následovalo pak? Bublinková koupel to sice nebyla, ale sprcha nám opravdu bodla. Pani učitelky se trošku zapotily, protože vylouhovat" 70 dětí není žádná legrace, ale společnými silami jsme to dali.
Po dvojnásobném nášupu jsme se odebrali do čítárny fantazie. Že i skutečnost může být krásná, jsme zjistili pohledem z okna na jasně zářící hvězdnou oblohu, kde byl vidět Velký vůz s Polárkou. A tak i nás paní fantazie zanesla do krásných snů, ani nevíme jak.
Probudili jsme se do (pod)zimního rána.
Z nebe padalo něco mezi deštěm a sněhem. Čekali jsme, jestli budeme moct po snídani vyrazit do terénu. Výjiámečně nám to nevyšlo. Tak jsme čas využili k dokreslení našich deníčků. Po odpoledním klidu začala identifikační bojovka - Čí je co? Je to moje?
Podařilo se zabalit, ale nevím, jestli je to moje nebo cizí, ale je to v kufru. Počasí nám nedovolilo vystrčit nos z chalupy, tak jsme se podívali na pohádku, zahráli hry a nakreslili umělecké dílo na památku na náš pobyt pro zaměstnance hotelu. I tento den nás neopustil náš věrný kamarád- hlad. Sladká tečka na závěr byla výborná. Večer proběhlo vyhodnocení pobytu (medový chrupálek, nejlepší jedlík, vzorné stolování aj.). Těšíme se domů a někteří už jsme v limbu.
Tak jsme snad všechno našli.
Loďáky i tašky jsou zavřené (co je obsahem, je záhadou) a nakládáme je do autobusu směr DOMŮ. Moc se nám tu líbilo, užili jsme si to s plnou parádou, těšíme se na Vás, ALE v květnu jedeme znovu - jen jinam. Snad už pojedeme všichni.
P.S. Nic a nikdo tu nezůstal. Pouze identifikace některých svršků byla neúspěšná. Zdá se, že se nám oblečení "okotilo" a zavazadel vezeme více než sem.

Tř. uč. K. Beránková, I. Majerová, J. Součková
 


 
« Zpět